Jak to všechno začalo

     Již je to hodně dávno, kdy jsme se rozhodli našim dětičkám pořídit psího kamaráda. Vždy se mi líbili kokršpanělé a tak, když se objevil první inzerát, neváhali jsme a vyrazili do Prahy. Co na tom, že jsme jeli pro"amerického" kokra, hlavně, že je to kokršpaněl. Z Prahy jsme za pár hodin vezli malou, černou, chlupatou kuličku - psího kluka Aronka. A pak, kromě spousty radostí, začaly taky starosti. Z chlupaté kuličky se stávala větší a větší a ještě chlupatější koule. "Potřebuje ostříhat", řekla jsem si a začala pátrat po nějakém psím kadeřnictví. Prý něco takového snad existuje. Existovalo a dokonce nejen v Praze, ale i v Plzni. Objednali jsme se a hurá do Plzně. K mému úžasu mi paní stříhačka sdělila, že má doma rovněž americkou kokřici a z naší koule chlupů udělá američana jako ze žurnálu.  Za dvě hoďky jsem si odváděla úplně jiné štěně a myšlenku, že taková práce by se mi moc líbila.

     Uběhla spousta času, ze štěněte se stal pan pes, který kromě jiného potřeboval co měsíc zajet mašinkou do kožichu. Paní Dana z "plzeňského salonu" si doma otevřela svůj salon a tak jsme pravidelně vyráželi na sever od Plzně do Zruče. Za těch pár kilometrů navíc to určitě stálo. Aronek tam byl spokojený a já zase s tím, jak vždy prokoukl. A tak jsme do Zruče jezdili téměř třináct let.

     Bohužel, jak to tak v životě chodí, nastal den, kdy Aronek odešel do psího nebe. Netrvalo ani týden a měli jsme doma kokřici, samozřejmě "američanku" Ashley - česky Ešlinku a aby jí nebylo smutno, za pár týdnů přibyla kámoška Barunka.To už jsem s myšlenkou o vlastním salonu usínala každý den. A když jsem ke všemu přišla o zaměstnání a ocitla se na "pracáku" bylo naprosto jasno. O to víc, že existovala rekvalifikace s tímto zaměřením. V září roku 2005 jsem začala jezdit do Prahy a v lednu 2006 zakončila celý kurz závěrečnou zkouškou. Byla ze mne psí kadeřnice. Zbývalo ještě z naší garáže udělat psí salon se vším co k němu patří, tak aby budoucí zákazníci i jejich páníčkové byli maximálně spokojeni. To se podařilo a v dubnu vše začalo. Prvními "zákazníky" byly, samozřejmě, naše holky. Od té doby můj salon, který jsem, hádejte proč, nazvala "ARON", znají stovky yorkšírků, kokrů. bišonků a dalších chlupáčů. Dokonce k nám zavítal chrt, nebo salašnický obr Sorbon. Pravidelnými zákazníky jsou obě naše holky, ke kterým loni přibyla naše třetí  "američanka" Barunky dcera Roxynka.

     Brzy tomu bude 6 let co se mi koníček stal prací a práce zábavou a věřím, že tomu tak ještě hodně dlouho bude.

březen 2012